Žebrák v době našich dědečků

Je to zvláštní pocit, když se po letech vracím do rodného města. S dojetím poznávám místa obestřená vzpomínkami; napřed je to panoráma okolních vrchů korunované typickou siluetou hradu Točníku, vzápětí i důvěrně známý pohled na centrum Žebráku, na to nakupení střech, sevřené jako v dlani na dně potoční kotliny mezi Kraví hůrkou a Kozlem, s příznačnou dominantou kostelní věže a s lesklým zrcadlem rybníka… Poznávám své město – a současně nepoznávám. Krajina mého dětství byla dočista jiná, vůbec se nekryje s tím, co právě vidím před sebou.
                                                                                                                                                                                                             autor

Pár slov na vysvětlenou:
Velké proměny našeho města, k nimž došlo v posledních letech, nás přiměly k úvahám o tom, že jeho původní osobitá tvář, kterou ještě my starší pamatujeme, zůstává nezachycena a systematicky nepopsána. Myslíme si, že by byla velká škoda, kdyby se nevyužila poslední příležitost k uchování vzpomínek na „Žebrák v době našich dědečků“. Hledali jsme, kdo by takovou věc mohl napsat. Pak jsme si uvědomili, že máme mezi našimi rodáky profesionálního spisovatele Otomara Dvořáka, úspěšného autora historických románů i literatury faktu. Jsme rádi, že naši nabídku ochotně přijal a že sepsal vzpomínky na rodné město. Je to pohled subjektivní, pohled romanopisce, v němž se snoubí jeho zážitky s představami a poetickými popisy, ale myslíme si, že tím bude jeho vyprávění pro čtenáře ještě zajímavější. Pan Dvořák se s námi pravidelně scházel, žebrácký místopis jsme společně konzultovali a obohacovali ze vzpomínek dalších zdejších starousedlíků. Doufáme, že tak vznikl plastický obraz nedávné minulosti našeho města, který potěší pamětníky – a mladší generaci poučí o věcech, o nichž mnohdy nemá ani tušení.
redakční rada